Tkalcův dům (Dom Tkacza) je oddělením Muzea v Bielsku Białé (Bílsko-Bělé). Samotná budova se nachází na území Horního Předměstí (Górne Przedmieście), které bylo od svého začátku, tj. od 15. století, obydleno bielskými soukeníky. Budova, byť je částečně zrekonstruována, pochází z 18. století a je jednou z mála ukázek tohoto typu architektury, která byla v případě tohoto města zničena během požárů. Objekt leží na Stezce dřevěné architektury Slezského vojvodství.
Charakteristika objektu
Tkalcův dům je roubená stavba s charakteristickou mansardou. Byt a soukenická dílna se zde nacházely až do počátku 20. století. Později zde fungovala ševcovna a po válce plnila budova funkci činžovního domu. V 90. letech poslední majitel, Wiktor Polończyk, objekt věnoval pro muzejní účely. Konzervátorské a rekonstrukční práce, které trvaly poměrně dlouho, byly završeny zpřístupněním muzea návštěvníkům v roce 1992. Objekt má dvě části rozdělené předsíní. Na pravé straně je obytná část, na levé pracovní část. V interiéru té větší, levé části, je zrekonstruována podoba soukenické dílny, která patřila představiteli nejvyšších orgánů tkalcovského cechu – cechovnímu mistru. Je zde prezentováno, jak taková pracoviště vypadala koncem 19. století, to jest v době, kdy ještě běžně existovala ruční výroba, která však byla postupně nahrazována mechanickou výrobou. Mezi předměty souvisejícími s prací tkalců je zde mj. prezentován mohutný tkalcovský stav s listovkou (z poloviny 18. století), který sloužil k výrobě vlněných látek. V části prostor je prezentována kancelářská práce mistra, která byla spojena s organizačními záležitostmi a řešením sporů mezi členy cechu. Železná truhla na expozici byla kdysi „trezorem“ cechu. V druhé polovině domu je obytná část. Vedle ložnice s nábytkem z přelomu 19. a 20. století se nachází kuchyň, která byla v dávných domech – na což je třeba pamatovat – hlavním místem setkávání rodiny, sousedů a společenských posezení. V síni se nachází dřevoryty s tkalcovskou tematikou od Jana Wałacha.