Katedrála sv. Mikuláše v Bielsku-Białé ční nad městem díky své charakteristické věži připomínající italskou kampanilu. Navzdory tomu, že pochází z 15. století, gotické prvky aby v ní člověk pohledal. A to díky její přestavbě z počátku minulého století, jež ji oděla do novorománského hávu. Uvnitř chrámu se mísí hned několik stavebních slohů. S rozmanitostí uměleckých forem chrámu se snoubí i jeho pozoruhodná historie. Párkrát ho zachvátil požár, nějaký čas byl proměněn v luteránskou modlitebnu, vydrancovali ho žoldnéři. V roce 1992 byl tento chrám povýšen na katedrálu bielsko-żywiecké diecéze.
Katedrála sv. Mikuláše stojí v centru bielského Starého Města. Její počátky jsou úzce spjaty se Starým Bielskem, v němž až do poloviny 15. století stával nejstarší kostel farnosti, zasvěcený taktéž sv. Mikulášovi. Ke změně došlo, až když těšínský kníže Václav I. přenesl sídlo farnosti do nově zbudovaného (v letech 1443–1447) gotického chrámu. Takto se sv. Mikuláš, ve středověku coby patron kupců velmi oblíbený, stal ochráncem města nad řekou Biała. V 16. století si našla reformace horlivé zastánce rovněž v Bielsku, což mělo v roce 1559 za následek přeměnu tohoto až doposud katolického chrámu na luteránskou modlitebnu. V rukou luteránů zůstal až do roku 1630, kdy si ho během stále více se vzmáhající protireformace vzali katolíci silou zpět. V roce 1682 kostel vydrancovali uherští povstalci bojující proti Habsburkům. Žoldnéři však bohužel nezůstali jen u rabování – před kostelem usmrtili faráře P. Krzysztofa Buriana. Chrám mnohokrát vyhořel. Kroniky zaznamenávají nejvážnější požáry – z let 1659, 1750 a 1808. Farnost však měla naštěstí vždy zámožné protektory, jimiž byli majitelé bielského panství. Nejprve tedy Sunneghové pomohli kostel přestavět v barokním slohu a po nich Sułkowští ve slohu barokně-klasicistním.
V letech 1908–1910 se přistoupilo k další přestavbě chrámu, který tehdy získal vzhled přetrvávající až do současnosti. Nápadité průčelí kostela lze nejlépe pozorovat z náměstí sv. Mikuláše. Je dílem vídeňského architekta Leopolda Bauera, žáka slavného Otty Wagnera. Bauer vytvořil klasický novorománský hlavní portál. Nad ním se k nebi tyčí 61 m vysoká věž, odkazující na italské kampanily (odděleně stojící zvonice). Interiér vyvedený v teplých barvách vyvolává dojem poklidné elegance. Na hlavním oltáři můžeme vidět triptych s obrazem sv. Mikuláše zachraňujícího ztroskotance na moři. Z boku situovaná kaple Panny Marie Čenstochovské skrývá zázračný obraz Madony a ostatky svatých. Okna zdobí vitráže z 19., resp. 20. století. Z kůru pak znějí varhany s jednapadesáti rejstříky z roku 1920.