Kostel sv. Stanislava ve Starem Bielsku je nejstarším bielským sakrálním objektem. Podle tradice byl ve 30. letech 12. století postaven na místě vykáceného pohanského háje poblíž obranného hradiště. Okolo něj pak postupně vznikla osada, jež dala počátek městu Bielsku. Dodnes dochovaný gotický kostel pochází z konce 14. století. Zdobí jej oltářní triptych pocházející někdy z doby kolem roku 1500, zobrazující život a zázraky patrona kostela sv. Stanislava ze Sczepanowa.
Stare Bielsko leží severně od dnešního centra Bielska-Białé (Bílsko-Bělé). Do katastru města bylo včleněno teprve v roce 1977. Jeho spojení s Bielskem je ovšem nerozlučitelné po celá staletí. Právě zde se Bielsko rozvíjelo do poloviny 15. století, než rozhodl těšínský kníže Václav I. o jeho přesunu více na jih, a to jak farnosti, tak i samotného města. Od této doby se Stare Bielsko vyvíjelo jako malá příměstská obec. Lidé se v ní po staletí modlili ve skromném kostelíku sv. Stanislava, biskupa. Sice skromném, zato však nejstarším v širém okolí.
První dřevěný kostelík zde již údajně stál v roce 1131, na místě dřívější pohanské, lesní svatyně, zasvěcené bohu Perunovi. Po nějakém čase byl dřevěný kostel nahrazen zděným. Dnešní stavba spatřila světlo světa někdy kolem roku 1380 a je výsledkem donace těšínského knížete Přemysla I. Noszaka. Skládá se ze tří částí – presbytáře, lodě a věže. Zvenčí lze celkem snadno rozpoznat pro gotiku typický lomený oblouk u oken s vitrážemi anebo podpůrné články žebroví zvané též přípory. Jednoduchá věž dosahuje výšky 25 metrů, špičatá kupole na ni byla vsazena v 19. století. Uvnitř došlo nedávno k objevu polychromií z různých období. Ty nejstarší pocházejí až ze 14. století, později byly pořízeny polychromie renesanční (kupř. na klenbě presbytáře), barokní či rokokové. Nejvzácnější pamětihodností kostela je pozdně gotický oltářní triptych z přelomu 15. a 16. století. Neznámý krakovský mistr na něm zachytil scény z legendy o sv. Stanislavovi.