Pawłowice jsou nevelkou obcí, situovanou uprostřed cesty mezi městy Jastrzębie-Zdrój a Pszczyna. Lokovány byly ve 13. století, jak o tom svědčí listina z roku 1281, v níž ratibořsko-opolský kníže Vladislav udílí jakémusi Wojanovi „de Pawlowicze“ 50 franckých lánů půdy za účelem založení vesnice na německém právu. Dva roky poté bylo privilegium rozšířeno, přičemž se pamatovalo také na půdu pro faráře. Je dost možné, že již na počátku 14. století stál v Pawłowicích dřevěný kostel. Během následujících staletí patřilo místní obyvatelstvo pštinským pánům, dalšími majiteli zdejších statků byli Pavlovští, Gusnarové a Reitzensteinové.
Stávající kostel sv. Jana Křtitele byl postaven díky inciativě jednoho z příslušníků rodu Pavlovských – Stanislava, jenž udělal církevní kariéru, když se stal olomouckým biskupem. Později za své zásluhy pro císařství obdržel i knížecí titul. Starý dřevěný kostel byl pravděpodobně v roce 1611 přenesen do Golasowic, kde bohužel v roce 1974 vyhořel. S výstavbou zděného chrámu se započalo v roce 1594 a již po dvou letech ho Stanislav Pavlovský (31. července, či 1. srpna) vysvětil. Plnohodnotná konsekrace však proběhla až za sto let.
Kostel sv. Jana Křtitele byl navzdory tehdy dominující renesanci postaven v pozdně gotickém slohu. Sestává z věže čtvercového půdorysu, široké lodě a užšího presbytáře. Gotické vlivy jsou patrné u lomeného oblouku u oken a dveřního portálu, přípor a klenby uvnitř chrámu. Na hřebenu sedlové střechy, nad místem, kde se loď stýká s presbytářem, je sanktusník. Věž je zakončena báňovitou, již renesanční kupolí s lucernou. Nejzajímavější pamětihodností pawlowického kostela je polychromie na stěnách presbytáře, zachycující fundátory svatyně – těšínského knížete Adama Václava a biskupa Stanislava Pavlovského. Šťastnou shodou okolností přečkal presbytář okamžik, kdy byla ustupujícími německými vojáky odstřelena v roce 1945 kostelní věž.