V obci Łodygowice, ležící nedaleko Żywce (Živec), se nachází jedna z pozoruhodností Stezky dřevěné architektury Slezského vojvodství. Kostel ze 17. století je výsledkem dřívější přístavby a posléze i přestavby. Je vystavěn z modřínového dřeva, má srubovou konstrukci a je obkroužen sobotami. Patří mezi největší dřevěné kostely na území polských Beskyd.
Łodygowický kostel stojí na území żywieckého okresu a je farním kostelem patřícím do bielsko-żywiecké diecéze. Podle nejstarších pramenů sahají jeho počátky až do 13. století. Nejprve zde stála kaple sv. Stanislava spadající pod żywieckou farnost. Když se Łodygowice staly samostatnou farností s dostatečným počtem farníků, padlo rozhodnutí kostel rozšířit, k čemuž došlo mezi lety 1634–1635. Od té doby měl dva patrony – apoštoly sv. Šimona a sv. Judu Tadeáše. Rozšířený kostel byl v roce 1636 vysvěcen, o osm let později k němu přibyla zvonice. Další rozšíření proběhlo v roce 1687, kdy spatřil světlo světa nový, větší presbytář, a v letech 1748–1799, kdy byla přistavěna věž, rozšířena hlavní loď a byly přistavěny boční kaple. Vzhled, který tehdy kostel dlouhý cca 40 metrů dostal, si drží dodnes. Jednolodní stavba na půdorysu kříže je postavena z modřínových kmenů ve stylu srubu a má šindelovou střechu. K mnohobokému presbytáři přiléhá sakristie a kaple Getsemanské zahrady s postavou smutného Krista. Po bocích lodi jsou zabudovány kaple Panny Marie Růžencové a sv. Františka z Assisi. Polychromie kostela nesou letopočet vzniku 1929. Łodygowický kostel je představitelem slezsko-malopolského slohu a je jedním z největších dřevěných kostelů v Beskydech. Leží na Stezce dřevěné architektury Slezského vojvodství.