Milówka je situována v malebné krajině mezi Żywieckými a Slezskými Beskydy (Beskid Żywiecki, Beskid Śląski) v nadmořské výšce 450 m n. m. Název se bezpochyby odvozuje ze slov milé lovy a vztahuje se tak k lovu, v tomto regionu kdysi tak populárnímu. V 16. století patřila Milówka rodu Komorowských. V roce 1623 přešla do rukou manželky krále Zikmunda III. Vasy – královny Konstancie. A právě jejím přičiněním zde v letech 1628–1630 vyrostl první dřevěný kostel, který v roce 1636 vysvětil biskup Tomasz Oborski. Již v roce 1628 zde byla ustanovena samostatná farnost. Krom samotné Milówky zahrnovala ještě vesnice Kamesznica, Rajcza, Sól, Rycerka, Żabnica, Cisiec, Szara, Laliki a Nieledwia, byla tudíž velmi rozlehlá. Dřevěný kostel sloužil až do 1. poloviny 19. století. V roce 1834 se přikročilo ke stavbě nového, nyní již zděného chrámu. V roce 1839 již stál a reprezentuje tzv. nadvislanský styl. Největší zásluhy o jeho vystavění měli místní faráři P. Wojciech Krokowski a P. Marcin Pająk. Stavbu podporovali i starostové – Szymon Jurasz z Żabnice, Jan Dziedzic z Cisiece, Jan Zawada z Kamesznice, Marcin Borak ze Szarého a Jan Witos z obce Nieledwia a také starostové Kazimierz Tyc a Jan Zarzecki z Milówky. Vysvěcení kostela proběhlo 25. července 1847 a jeho zasvěcení je totožné jako u jeho dřevěného předchůdce – Nanebevzetí Panny Marie. Proto se největší farní pouť koná 15. srpna. Nově vystavený kostel byl v dalších letech vhodně doplňován oltáři a zdobenou polychromií. V roce 1904 byly na zdi zavěšeny obrazy křížové cesty, namalované místním umělcem Janem Ślezakem.