Żabnica je malebná víska známá svým folklórem a vyhledávaná rekreanty, rozkládající se v půvabném údolí vklíněném mezi horská úbočí, jež jsou součástí Żywieckých Beskyd. Vede tudy několik stezek, a to jak pěších, tak i cyklistických, po nichž lze dojít do zákoutí beskydského pásma hor Lipowska a Romanka. Kostel Panny Marie Čenstochovské v Żabnici je situován v centrální části vesnice u hlavní cesty a je jedním z bodů na Stezce dřevěné architektury Slezského vojvodství, a také leží na trase beskydského okruhu.
Obec Żabnica, zmiňovaná v pramenech od 17. století, bývala součástí farnosti Milówka. Se stavbou dřevěného kostela se započalo docela pozdě, a sice teprve nedlouho před 1. světovou válkou – konkrétně v roce 1910. Jedním z iniciátorů tohoto počinu byl P. Jan Figuła, farář v Milówce. Kostel stavěli místní tesaři pod vedením mistra Jana Kurowského z Kamesznice, stavbu financoval majitel zdejšího panství arcivévoda Karel Štěpán Habsburský, jenž se zapsal do srdcí zdejších lidí. Stavba byla dokončena v roce 1914, rok nato byla ke kostelu přistavěna věž. Po skončení 1. světové války a obrození Polska se kostel stal středobodem nové farnosti. V letech 1957–1961 přistoupil tehdejší farář P. Karol Śmiech k jeho rozšíření a v 80. letech byly do jeho oken vsazeny vitráže. Kostel je vystavěn na půdorysu latinského kříže, jeho míry jsou 34 na 18 m.
Tato dřevěná stavba s kamennou podezdívkou má z venkovní strany bednění. Sestává z lodi, mnohobokého uzavřeného presbytáře se dvěma přilehlými kaplemi a sakristií a také z věže, která byla přistavěna na západní straně. Sedlová střecha je v současnosti oplechovaná a vyrůstá z ní sanktusník. Věž je zakončena báňovitou kupolí. Hlavní oltář kostela, starý stejně jako kostel sám, je zasvěcen patronce chrámu – Panně Marii Čenstochovské, boční oltáře pak sv. Josefovi a sv. Anně. Uvnitř se nacházejí ještě zastavení křížové cesty a tři dřevěné lustry z 60. let 20. století.