Żywiecká kotlina byla osídlena nejprve osadníky z Malopolska. První zmínky o vsi Radziechowy pocházejí již ze 14. století. Ke konci tohoto století se již psalo o existenci zdejšího kostela a jedné z nejstarších samostatných farností v Żywiecké kotlině. V 15. století obsadili Radziechowy husité, kteří kostel vypálili. Zděný kostel, který po několikerých přestavbách přetrval dodnes, pochází z konce tohoto století. V 1. polovině 17. století patřilo k radziechowské farnosti několik vesnic, mezi jinými i Kamesznica, Sól, Rajcza, Milówka či Wieprz. Když byla v roce 1630 zřízena farnost Milówka, bylo od mateřské farnosti odloučeno několik vsí ležících v povodí horního toku řeky Soła. Farnost měla naštěstí nespočet energických duchovních pastýřů. Farářem v Radziechowech byl P. Stanisław Kaszkowic, jenž v polovině 17. století nejprve vedl żywiecké měšťany a sedláky proti povstání Kostky Napierského a posléze proti Švédům zalévajícím Polsko „potopou“. Anebo P. Stanisław Gawlik – ten je znám jako iniciátor stavby monumentální Golgoty Beskyd. Kostel v Radziechowech oplývá celou řadou gotických prvků, dokládajících jeho starší původ. Zvláště to jde vidět na presbytáři. V 17., resp. 18. století prošel kostel četnými stavebními úpravami, mj. byla prodloužena jeho loď, přistavěla se kaple sv. Isidora a konečně také věž. Díky těmto úpravám dostal kostel barokní vzhled. Ve 20. století proběhla ještě jedna modernizace, a sice vybudování jižní lodi. Nejvzácnější památkou uchovávanou v kostele je pozdně gotická socha Madony s dítětem – někdy z roku 1510. Oltáře se sochami apoštolů jsou barokní.