Wisła (Visla) ležící mezi kopci Slezských Beskyd již dvě stě let láká turisty a lázeňské hosty. Na začátku 19. století se výletníci zajímali zejména o prameny nejdelší polské řeky, Visly, později se do středu zájmu dostaly léčebné pobyty. Zpočátku se sem nebylo snadné dostat. Teprve ve 30. letech 19. století byla zahájena výstavba zpevněné silnice ze Skoczowa přes Ustroń, Wisłu směrem do Istebné. Na další zlepšení dopravní dostupnosti bylo třeba čekat téměř dalších sto let. V meziválečném období vedení autonomního Slezského vojvodství Druhé republiky rozhodlo o realizaci odvážné investice – železniční trati do Wisły a cílově až do Zwardoně. V této době železniční koleje vedly pouze do Ustroně. Trať Goleszów – Ustroń byla zprovozněna v roce 1888 a patřila Dráhám slezských a haličských měst. Výstavba železnice do Wisły začala ve 20. letech minulého století. V první etapě byl zrealizován úsek Ustroń – Ustroń Polana (dlouhý 6,76 km), který byl zprovozněn v roce 1928. Za několik dalších měsíců, 10. července roku 1929, se konalo slavnostní otevření úseku z Ustroně Polany do Wisły Uzdrowisko (dlouhého 5,74 km). Další výstavba, směřující do hor, byla pro inženýry velmi náročná. Proto byl úsek dlouhý něco přes 5 kilometrů do Wisły Głębce ukončen až v roce 1933 a nebyl již bohužel prodloužen. Škálu výzev, kterým čelili stavitelé ve Wisłe, dokonale znázorňují dva mohutné, železobetonové viadukty – první nad údolím Dziechcinky a druhý v Łabajowě. Viadukt v Dziechcince má tři pole, je dlouhý 68,60 m a vysoký (od kolejiště k silnici) 12,50 m. Autory jeho projektu jsou Stanisław Saski a Tadeusz Mejer. Stavební práce prováděla v roce 1932 firma Ksawereho Goryanowicze.