V době obsazení Československa Hitlerem v roce 1938 a po vzniku slovenského státu spojeného s Německem, se jižní hranice Polska stala územím potenciálních válečných aktivit, a tak ji bylo nutné zabezpečit. V oblasti Żywieckých Beskyd mezi obci Jeleśnia a hranicí byla naplánována výstavba minimálně deseti objektů. Před válkou se podařilo zrealizovat pouze některé z nich, ty však k bojům v roce 1939 využity nebyly. Bunkry měla obsadit 152. pevnostní rota „Jeleśnia”, která byla součástí První horské brigády. Samotná rota měla cca 70 vojáků, kteří měli být ochraňováni dělostřelectvem. Obránci dorazili na bojové pozice 31. srpna, ale už 2. září byly všechny oddíly staženy do Wadowic. Hlavním místem odporu mělo být opevnění v Krzyżowé, které mělo chránit silnici vedoucí přes sedlo Glinne, spojující slovenskou část Oravy s regionem Żywce. Výstavba opevnění byla zahájena na jaře roku 1939. V prostoru samotné hranice a Korbielowa vznikly dvě linie zákopů a opevnění. V Krzyżowé pak bunkry posilovaly protipěchotní překážku. Jednou ze staveb je těžký pěchotní srub, který měl být vybaven těžkými kulomety a pevnostním dělem. Objekt zůstal jako hrubá stavba – nebyl namontován zvon. Dochoval se v dobrém stavu, obdobně jako dva další. Další srub měl mít podobný charakter a měl být vybaven čtyřmi těžkými kulomety. Nejmenší je objekt, jehož základní vybavení měly tvořit tři těžké kulomety. Za zmínku stojí skutečnost, že druhý opěrný bod, s několika pěchotními sruby, se nacházel v nedalekém Przyborowě.